Ať se vaše srdce nechvěje!

Každá knížka potřebuje svoje místo a svůj čas..prostě dobré načasovaní....ale myslím, že o tom jsem už tu někde psala..

Když jsem se před několika měsíci balila kufr, tak jsem tam chtěla nacpat i několik knih, ale teď kterou vybrat, ... tak nakonec vezmu jednu, která se dá číst pořád dokola a stále tu člověk objeví něco nového, pak jednu co mám rozečtenou a pak jednu, kterou ještě nebyl čas číst a samozřejmě Bibli... (a pokud by vás zajímaly názvy dalších knih, tak tu jsou: Daniel Ange: Raněný pastýř; Anselm Grün: Jak znovu najít radost?;Reinhold Stecher: Láska až do krajnosti)

a teď pár úryvků z poslední jmenované:

"Proč vlastně očekáváme ve svém životě tolik? Proč jsme tak často zklamaní, když nepřichází velké štestí a viditelný úspěch?"

"Můj milý příteli, když se ti zdá, že se ve světě smráká a nastává noc nenávisti, zrady a prolhanosti, platí už jen prostý skutek lásky. ...lásce nesmí připadat žádná věc příliš malá a nedůležitá."

"Víte jaká je největší milost, kterou Bůh vůbec kdy člověku dal? Je to věrnost až do konce. Na této milosti závisí naše věčnost!"

"Ať se vaše srdce nechvěje! Není také někde v naší duši určitá úzkost, protože se cítíme opuštěni, nepochopeni a ponecháni sami sobě?? Nebo proto, že se setkáváme s egoismem v hrubých formách i u těch, kteří jsou nám blízcí? Nebo jsme sklíčeni, protože jsme v jádru nespokojeni sami se sebou? Máme komplex méněcennosti? AŤ se vaše srdce nechvěje! Kristus nechce tento ochromující negativní duševní stav. Chce naše srdce vyvést z životního strachu."

"..domov má člověk tam, kde se cítí milován, ne tam kde ho potřebují, nebo kde je jenom užitečný, nýbrž tam, kde ho prostě mají rádi! Čím více lásky, tím více domova. Avšak i nejlepší pozemský domov zůstává pomíjivým přirovnáním."

"A najednou nad námi stojí kříž. Starost týkající se našich dětí, neštěstí doléhající na rodinu, smrt. Lékařský nález, který nám na okamžik zastaví srdce, nějaká intrika, která zmaří naši snahu, ostuda, která nám ztrpčuje práci a existenci ... Najednou nad námi stojí kříž. A my se rozčílíme. A teď jde o to, abychom pochopili, že Bůh má dva druhy milostí: světlé a temné. Ty světlé jsou sluneční paprsky, útěcha, radost, příjemné zážitky. Ty temné jako milosti vůbec nevypadají. Jsou to tíživé události, vypadající jako chyby v režii světa. Jejich nesením a snášením přijdeme na to, že nás tyto věci přivedly ke Kristu blíž než všechny světlé milosti dohromady. Alespoň tu a tam nám bylo už na tomto světě dopřáno poznat onu starou pravdu, že Bůh píše rovně i na křivých řádcích."

A co možná se na věc dívám ze špatné strany...bolavé koleno...jasně možná bych spíš měla děkovat, že můžu chodit :), co na tom, že mi příšel učet na nějakých třicet tisic korun za pobyt na pohotovosti...vždyť Bůh ví kolik máme vlasů na hlavě...tak asi ví i jiné věci, že :-)...a proč si dělat starosti o zítřek, ten bude mít dost svých starostí...možná jenom moje plány neodpovídaly těm Božím...a byl to způsob, jak mě dokopat k tomu, abych si to uvědomila...a nebo si víc vážila zdraví..who knows..;) to ukáže čas... a co je těch pár dní, co tu na světě jsme oproti večnosti??????