Citace z druhé ruky (Naděje)

Citace z druhé ruky aneb když není možné dohledat originál ;)

tentokráte: PHILIPPE, Jacques Vnitřní svoboda: Síla víry, naděje a lásky. 1.vydání, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2004. 129s. ISBN 978-80-7192-807-2 (citované stránky 98-100)

(originál - Charles Péguy - V předsíni tajemství druhé cnosti)

 

Lidé se ptají, lidé říkají: Jak to,

čím to, že ve studánce Naděje je věčně voda,

že věčně vyvěrá, věčně pramení,

věčně teče,

večně mladá, věčně čistá,

věčně svěží, věčně proudící,

věčně živá?

Odkud ta holčička má tolik čísté, tolik průzračné vody?

Vždyť pořád tryská, a pořád se odněkud bere.

Tvoří ji sama? Tak, jak je třeba?

- Ne, říká Bůh, jen já jsem Tvůrce.

- Tak odkud bere všechnu tu vodu

pro svůj trskající pramen?

Čím to, že v této věčné studánce

je věčně voda?

Čím to, že tento věčný pramen

věčně pramení?

V tom musí něco být.

Nějaká záhada.

Že její pramen nikdy nezkalí težké a husté deště podzimu.

Že nevysychá ani v největším sprnovém vedru.

- Lidé dobří, říká Bůh, vždyť na tom nic není.

Pražádná záhada. To tajemství je prosté.

Kdyby chtěla čistý pramen vyvést jen z čisté vody,

prameny jen z čistých vod,

v (celém) mém stvoření by jí nikdy nenalezla dost.

Neboť jí tam není mnoho.

Ale ona svou čistou vodu vyvádí z vody špinavé.

A proto jí nikdy nechybí.

 

A právě proto je Nadějí.

 

A jak to dělá, že nám vyvádí

čistou vodu z vody špinavé,

mladou vodu z vody staré?

 

Mladé dny ze dnů starých.

Novou vodu z vody použité.

 

Ze stojeté vody prameny.

A z duší starých duše omládlé.

Duši jako pramen z duše staré.

Svěží vodu z vody zvlažnělé.

 

Běda tomu, kdo je vlažný!

 

Svěží jitra ze starých večerů.

Čiré duše z duší zkalených.

 

Čirou vodu z vody zkalené.

A tou vodou duše jako děti z duší opotřebovaných.

 

Duše vycházející z duší zapadajicích.

Duše zurčící z duší stojatých.

 

Jak to dělá, jak to dokáže,

to, děti moje, vím jen já.

Protože jsem její Otec.

 

Nové duše z duší, které dosloužily.

Nové dny ze dnů, které dosloužily.

 

Průzračné duše z duší zkalených.

Duše jež vstávají, z duší, jež usnuly.

Průzračné dny ze dnů kalných.

 

Kdyby průzračné dny tvořila z průzračných dnů,

kdyby čisté prameny tvořila z čistých duší, z čistých vod,

průzračnou vodu z průzračné vody,

kdyby čistou duši tvořila z čisté duše,

pak, na mou věru, by na tom nebylo nic. To by dokázal každý.

A kde by zůstalo tajemství?

 

Ale ona bere vodu špinavou, vodu zestárlou, vodu mdlou.

Z duše nečisté dělá čistou, a to je nejkrásnějším tajemstvím v zahradě světa.