Život s otazníky ;-)

Člověk občas něco hledá, ale nalezne něco úplně jiného, tak jako já….ve svém počítači jsem nalezla zajímavý soubor….jen škoda, že člověk tak zapomíná…..nedávno jsem někde četla, že náhoda je jen jiné slovo pro Boží prozřetelnost….takže s největší pravděpodobností to nebyla náhoda, že jsem  nalezla, co jsem nalezla…protože i když něco víme, neznamená, že to budeme vědět i zítra, ale něco bych si ráda zapamatovala….

My life=otázky bez odpovědí?!?!?!=život s otazníky - prostě chaos  ;)

„Někdy je těžké začít, ale všechno někdy nějak začalo. Možná se zdá, že nezačínám na správném místě, ale kolikrát se mi už stalo, že jsem provaz vzala ze špatné strany a ať tak či onak stejně nakonec přijdete na to, že jste na špatném konci a vrátíte se znova na začátek. Vlastně celý život je cesta, která nikdy nekončí a pořád se máme co učit.  No když to tak vezmu, učím se i teď protože Microsoft Word už je na tom s češtinou líp jak já – tak mi všechno pěkně červeně potrhá no a když ne červeně tak zeleně, protože prostě nemám ani českou skladbu vět. No aspoň je to pěkně barevný a ne jen černobílý. Jo černá a bílá pěkný barvy – dřív moje dvě nejoblíbenější – no dřív…..možná pořád - nevím, protože když jsem jednou tady v Kufsteinu otevřela skříň, tak tam na ramínku vysela černá bunda, mikina, košile, svetr, kalhoty…paráda jen jít na pohřeb, ale ne o patro víš to bylo veselejší  hlavně tam byla moje další oblíbená barvička – fialová – barva naděje.

A naděje umírá poslední!! Tak žádný strachy- jednou bude líp. Proč jednou - už teď je nám dobře i když si to pořád nějak nechceme připustit. Někdy si říkám, že by nebylo od věci se vrátit zpátky v čase - třeba do první poloviny 19. Století – Biedermeierovská kultura – to by bylo něco pro mě =) a nebo ještě dál do dob bez elektriky a jiných vymožeností dnešní doby – bez kterých si neumíme představit náš dnešní život, a přitom na mnoha místech tyto věci vůbec ještě nejsou – stačí jen vyjít na nějakou pěknou horu, nikde nikdo jen vy a pod vámi propast - několik tisíc metrů a pak teprve někde v dálce lidská civilizace. Proč se nejet třeba podívat na Ukrajinu, Bulharska nebo Rumunska, kde je tráva krásně zelená, pasou se tam krávy a lidi mají na sebe čas…jestli mě zbude, tak se tam určitě pojedu podívat.

To je to co nás učí dnešní doba – čas jsou peníze – ale je to opravdu tak??? není něco víc??? Proč se jednou nezastavit a nepodívat se na život zpátky...pěkně si ho zanalyzovat a přijít s nějakým nečekaným řešením, které je ve své postatě úplně jednoduché, protože v jednoduchosti je krása, proto si vždycky všechno komplikuju, abych se pak měla na co vymlouvat. Pořád všechno odkládám, až budu mít víc času, ale času mít víc nebudu. Je to jak s pořádkem ve skříni..dlouhou dobu se odhodlávám si v ní udělat pořádek, a pak se do toho pustím a za půl hoďky není co řešit…ale aspoň jsem měla dva týdny o čem mluvit, že až budu mít čas a přitom půl hodiny člověk profláká jako nic.

Tak se mi nějak vytratily otázky - moje nejoblíbenější je otázka proč? Ale tu nás naučila naše třídní vždycky se ptejte proč, tak se ptám a stejně většinou nic nevymyslím a proč..prostě se mi nechce, nemám náladu, prostě nechce se mi přemýšlet. A tak ostatní přemýšlí a ví víc než já. A ještě jsou dobrá česká přísloví nebo co to je - přej a bude ti přáno, dvakrát měř a jednou řež, mluviti stříbro mlčeti zlato, ranní ptáče dál doskáče….nejlepší je se jimi řídit nebo si přečíst Jirotkova Saturnina. No ale na druhou stranu nechávat si něco pro sebe, když se s tím můžete podělit s ostatníma a vás to nic nestojí, tak proč ne… a navíc když je někde něco zadarmo, tak je tam lidi jak divejch. Stejně je to divný, ž e se lidi ženou jen za penězi a přitom nemají na nic čas, tak na co jim ty peníze jsou – pardon ale to už bude tím, že studuju ekonomiku a tam se o ničem jiném než o penězích a peněžních tocích nemluví..jednou mi z toho snad hrábne…i když my, odolní jedinci, co si pro jistotu komplikujeme život tím že si přidáváme starostí ubíráme času a studujeme více škol, aby se riziko neúspěchu mohlo snížit, nebo zvýšit a přitom mohli krásně filozofovat na nejmíň filozofickým oboru na fildě. Škola základ života jak jinak.

Možná bych měla změnit téma – začíná to být trochu nudný, málo akční. No stejně nejlepší je se učit od ostatních ti vás totiž mohou naučit mnohým věcem - třeba to že síla je v člověku a ne ve věcech – to pak dává smysl ve sportu, kdy protihráč odtaví soupeře, aby jeho spoluhráč mohl jít po míči nebo puku. A úplně nejlepší pro život je vlastní zkoušení. To že vám někdo řekne, že to pálí je sice pěkné, ale dokud se nespálíte, tak to nepochopíte. A tak se každý snaží a stejně všechno během svého krátkého života nestihne, už vůbec ne splnit si všechny svoje sny – některé víc reálné jdou, ale sny musí zůstat sny, aby měl člověk pořád nějakou vizi, která by ho nutila jit dál.

Svět je jen globální vesnice, kde je všechno možné – takže je to místo plné závisti, zášti, pýchy , předsudku, i já je mám všechny ty neřesti, kterých se zbavit—kéž by to šlo! Potřebovala bych někdy vyměnit hlavu..myšlenky se v ni rojí jedna za druhou a žádná nemá smysl.  Proč třeba u nás platí pravidlo KISS, zatímco v asijských zemích platí KILL. Ač na první pohled byste  si vybrali možná první z nich - Keep It Short and Simple - přijde mi skoro ta druhá lepši (Keep It Long and Leisure)– proč brát věci jednoduše a krátce když si je můžete vychutnat pěkně v klidu a v čase, který potřebujete?

Proč je všechno jinak než si představujeme, Proč nemůže být všechno jednoduché? Proč není na každou otázku odpověď. Proč nespím, když už je noc? Proč píšu to, co píšu? Proč není včera dnes? PROČ CHCEME ZNÁT NA VŠECHNO ODPOVĚDI HNED?  Proč spoléháme sami na sebe? Místo abychom hledali naději a víru u Boha? Proč nemáme čas na své přátele? Proč ubližujeme svým nejbližším? Proč nedovedeme žít, tak jak chce Bůh? Proč stále zavíráme dveře přes sebou samými, proč se stále schováváme za výmluvy? Proč nepomáháme potřebným, proč jsme tam, kde jsme? Chtěli jsme to my nebo někdo jiný?? Proč si každý myslí, že nebe je nahoře- když je všude kolem nás? Proč Česko nemá moře? A proč??

Když nemůžu spát tak je to jen proto, že mám v hlavě guláš!! Sice je dobrý k obědu, ale ne k spánku..až jednou nebudu chtít znát jen odpovědi na svoje otázky a možná se ztiším a začnu naslouchat, třeba pak pochopím, kde se stala chyba. Na co mít brainstorming, když stačí jen naslouchat druhým a Božímu hlasu v nás samotných. Naše svědomí je stále s námi…. nespí, když děláme svoje rozhodnutí, a tak jediný kdo může za to kde jsme a co děláme jsme jen my sami..není to společnost, protože tu zase tvoří lidé a i když mají krásné vize – svoboda, svornost, rovnost, bratrství – tak jen koukají jak by jeden druhému ublížili a když má někdo úspěch, tak jen závidí místo toho, aby si to navzájem přáli. Přece nemusí být poražených. Nevím, ve kterém předmětu nás učili, že nejlepší řešeni je výhra-výhra, ale většinou je to u nás tak, že jeden vyhraje a druhý prohraje…

U Boha však je místo pro všechny…stačí jen mít srdce dokořán a nezavírat dveře a naslouchat a poslouchat nevzdávat se hned v začátcích….prohraná bitva neznamená prohranou válku..tak s chutí do života..nejde jen sedět u počítače mezi čtyřmi zdmi. Člověk musí vyjit vstříc ostatním, svému životu a žít ho naplno i když je takový jaký je, ale pokud ho nezačneme měnit my tak pak už kdo?? Začni sám a u sebe možná tím budeš inspirovat i jiný lidi k činu, vždyť hřích, neřesti, bratrovraždy, sváry a boje to tu bylo, je a bude asi pořád..ale to my už tu nebudeme a stejně v jednom filmu někdo říkal, že mnozí lidé dosálá uznání až po svojí smrti =) trochu morbidní já vím, ale co lepši je když vaši práci někdo ocení po vaší smrti než vůbec. A nejhorší je nestihnout  říct někomu mám tě rád..dokud je tu s námi až už tu nebude, těžko mu to řekneme…a neb pozdě bycha honit.

Možná by bylo lepši nemyslet…..poněvadž myslet znamená nic vědět.  A co my víme – tak jako kdo to byl - ach ta moje paměť- Vím, že nic nevím – a tím, že vím, že nic nevím, vlastně něco vím, tak popírám co jsem řekla, takže můj život je plný rozporů a protikladů. Chtít, mít, vědět, znát, milovat, odpouštět, víc dávat nežli brát, žít a nechat žít, a konečně jít spát.

Zajímavé, že psaní takových to blbosti mi jde, ale napsat seminárku to ne….a učit se – přemoct svoji lenost, třeba se to jednou povede. Ať tak, či onak, nějak to dopadne. Vždyť Bůh ví, kolik máme vlasů na hlavě, tak proč si dělat starosti o zítřek, když můžeme žít dneškem pro druhé a pro Boha – vždyť Bůh je láska, Bůh je všemohoucí a pokud stvořil člověka k obrazu svému, tak mu dal moc dělat dobré skutky pro druhé. Vždyť co dokážou dvě ruce je někdy až zázrak. Nechť prožíváte pravý zázrak každý den - s modlitbou a s úsměvem jde všechno líp. Modli se a miluj, modli se a služ – do konce vytrvej!!!!

Zpívej brzy už přijde Pán!!! To je pěkný song jako spousta dalších, ale pro dnešek už končím…stejně kdo to bude číst…možná já a nějakej blázen mě podobnej. Ale Proč se neradovat, když Pán slavně z hrobu vstal. X narodil se nám spasitel a král. Nejlepší je mít pokoj ve svém srdci a vědět, že je tu někdo, kdo se o nás stará a má nás rád…a ON je tu s námi…dokud my ho neopustíme on nás neopustí..

Možná to je důvod, proč….? Ted už to vím a jdu spát =) sice to není romance o 2000 slov, ale je to můj život, moje naděje, víra, a láska ….cesta vedoucí k pravdě.““

(datum uložení bylo 15.1.2009 ;-) )

Navíc, když jsem letos v únoru byla v Taizé, tak v jejich zpěvníku je jediná česká písnička: „Nebojte se, radujte se, Kristus slavný vítěz z hrobu vstal“ ….teď už to vím…nech je to tak každý den…radost ze vzkříšeného Pána…. Tož – hodně radosti, pokoje, míru, lásky, naděje, klidu, víry, síly k překonávání každodenních překážek a bojů… Ať nejen dokážeme prosit, ale i děkovat (za každou maličkost –úsměv, kytičku, …vždycky se něco najde ;) )

Ježíš žije!! Aleluja!!

Kříž není jen znakem utrpení, ale také slavného vzkříšení!

PS: Víra je dar!