Když selže paměť...

Zajímavé některé věci mi z hlavy vypadou jako nic a jiné v ní pořád kolují...většinou ty důležité vypadnou a méně důležité zůstávají :-) no co se dá dělat, i s tím se dá žít ;-)

Včera jsem byla na mši a když už jsem byla pár kroků od domu zjistila jsem, že mi chybí má oblíbená šála, kterou mi kamarádka přivezla z Antverp...vrátit se zpět nemělo cenu..vím, že se kostel na noc zamyká...jaká byla moje radost, když jsem dnes po návštěvě sakristie šálu objevila ... měla jsem takovou radost, že bych bývala někoho pozvala na pivo nebo na kafe, ale zrovna nebyl poblíž nikdo známý a přeci jen v Brně zvát někoho cizího.. na to ještě nemám.... tak jsem aspoň navštívila ségru :-) a vše ji pěkně pověděla ;-) sdělená radost dvojnásobná radost....

No a s tou radostí, mám v plánu dělat lidem radost..zjistila jsem jak magickou sílu má úsměv...tak se snažím chodit s úsměvem...ne vždy to jde... přeci jen občas chodím z práce hodně unavená, ale mám na to takový fígl :-), snažím se myslet na veselé příhody, které se staly mě nebo mým přátelům, ale to už mám pak občas pusu od ucha k uchu a zase na mě lidé podezíravě zírají, asi se obávají o moje duševní zdraví, ale to je snad v pořádku ;-), aspoň v to doufám....

No a když se pak na mě někdo zpátky usměje..to je pak ta radost opravdová :-) a svět hezčí..barevnější.... obzválšť teď na podzim ;-)

A pak mi přijde, že se teď pořád v těch čteních, co se v kostele čtou mluví o stavbách... v práci se pořád něco staví nebo bourá...možná je to znamení ... kdo ví