Hnědošedé Mexico - part 1

Byl pátek 12.  dubna a já se ocitla na letišti. Nejprve směr Dalas a potom Guadalajara, druhé největší město Mexika. Zatímco při přistání v Dalasu bylo možné pozorovat bazény a to jak se stromy začínají krásně zelenat, kousek před Guadalajarou bylo vidět kopce šedé a zvláštně se klikatící anajednou průrva. Na letišti skoro nikdo neuměl anglicky, ale dalo se to zvládnout, dostala jsem povoleni ke vstupu a to do konce na 180 dni. A v příletové hale už na me čekala Gema, hlavní důvod proč jsem se rozhodla do Mexika letět. Gema se mnou totiž spolu s dalšími mexiky (Isabelou, Bere, Paulou, Pacem a Javierem) studovala v Rakousku v Kufsteinu a teď se bude vdávat. Bylo super, vidět někoho známého, který navíc mluví anglicky :).

 

Cestou jsme vyzvedly Isabelinu spolubydlící Marcelu, protože  Isa byla ještě v práci. Tak jsem se ubytovala a za chvili jsme už seděli u Isy v autě a jelo se do lázni, holky si daly masaž, pak jsme vybraly peníze a jely zaplatit nájem, bylo to super, protože jsem tak měla možnost nahlédnout do normálního zivota. Asi tak kolem desáté jsme se dostaly do restaurace, kde hrála živá hudba :) a daly si výbornou večeři v italsko-mexickém stylu.

 

V sobotu ráno jsem se s Marcelou vydala do downtown. Jely jsme místním Busem a musím přiznat, že i ta největší herka v Brně je oproti tomuto luxus plus kdyz se k tomu přidá styl jízdy ;) je to proste zážitek. Ale na druhou stranu hned na druhé zastavce nastoupil maník, který měl kytaru a naladil tak mexicke songy! mProtože jsem potřebovala vyměnit peníze došly jsme na jednu ulici, kde byla jedna směna rána vedle druhé, a tak vyměnit dolary za pesa nebyl zádný problém. Pak následovala prohlídka katedrály, aprotože jsme dostaly hlad zašly jsme na snídani do jedné restaurace s vyhlídku na katedrálu. Pak jsme po náměstí pokračovaly na další zajimava mista, překvapilo me především množství fontán, které byly úplně všude.

 

Odpoledne nás vyzvedla Isabela a jely jsme na společný oběd. Pak byl čas na přípravu na večerní party. Někdo slavil narozeniny, bylo tamcelkem dost lidi a hlavně živá muzika, takže se co nevidět začalo tančit. Toz jsem byla taky dvakrát vyzvána k tanci, no moc mi to nešlo, protože mají jiny styl tance, navíc jeden tanečník mluvil pouze španělsky tož bylo o zábavu vystaráno, navíc někoho napadlo, že bychom mohli hrát takovou hru, že se určí osoba a ta musí vypít celý pohárek a samozřejmě nejlepší je zvolit exota z Republica Checa, bo moje jmeno si nepamatoval nikdo, ale zemi ze které jsem všichni. Ve dvě rano jsme se přesunuliÍí se třemi kamarády na international party..tady byl pro zmenu Dj a lidi asi víc jak sto povětšinou studenti z ruzných zemí světa. Tady už nebyl problém se domluvit anglicky. Když jsme se už delší dobu bavili a jedním ma okem z Rakouska tak mě napadlo, že ani nevím jak se jmenuje, toz se ho na to ptám a on mi odpovídá, ať nějaké jméno zkusím třeba to první co mě napadne. Tak jsem jen tak plácla Alex a on na to vytáhl peněženku a z ni jakousi kartu, na které bylo napsáno Alexander a zbytek už si nepamatuji, ale všichni z toho měli velkou srandu, ale naštěstí už jsme museli jít, protože nás druhý den čekal výlet.

 

No v neděli ráno se nevstávalo zrovna nejlehčeji, ale v osm uz jsme byli na cestě do Chapaly - městečko u největšího mexického jezera, které však bylo trošku vyschlé. Prošly jsme se po promenádě a zakotvily v jedne restauraci na snídani, pak jsme prošly zbytek městečka a trhy, které se pomalu začaly probouzet k životu a pomalé byl čas k odjezdu, protože uz ve dvanáct jsem měla sraz v Guadalajare na nádraží s Paulou a jely jsme do Guanajuato- což je městečko pekne v kopcích a začala zde mexicka nezávislost. Autobus mě mile překvapil, protože zde bylo asi jen třicet sedadel hafo mista na nohy a obrazovky a sluchátka podobně jako v fun and relax od Student agency, ale možna dokonce i lepší , protože ještě než jsme nastoupily, tak každy dostal pití, sandwich a taky něco sladkého na zub. Cesta trvala asi čtyři hodiny, ale protože jsme se s Paulou dlouho neviděly, tak to uteklo rychle. 

Autobus nás vyložil na nádraží kousek za městem, sice jsem moc nechávala, ale o chvíli později mi to došlo. Když jsme nastoupily do místního autobusu, který byl menší, tak se jelo - sarpentiny, zatáčky a tunely, prostě horský terén :) ale nádhera - barevné domečky, historické budovy, palmy. V centru jsme zašly do katedrály, abychom zjistily, kdy je tam mše svatá, měli jsme asi dvě hodiny čas, tak jsme zašly do nedaleké restaurace na jídlo - pravé mexické ;). Ale neptejte se mě na název, to je pro mě velká neznámá, protože španělsky se umím leda tak představit a říct odkud jsem a co dělám a tím moje znalosti končí, ale třeba než odjedu, tak budu umět víc, protože tu jen málo lidí mluvi anglicky.

 Mše svatá probíhala pohodově, ani nevadilo, že španělsky neumím, protože tu všechno měli na papíře napsane, toz jsem se mohla připojit i já. Po mši jsme měli sraz s Paulinou kamarádkou, která tam studuje a na dvě noci nás ubytovala. Jen co jsme se zbavili zavazadel, tak jsme se vrátili zpět do centra. Kde jsme si zaplatily něco jako prohlídku nočního města s živou muzikou. Každý dostal žabku - speciální sklenku na pití. A hudba začala hrát, Mexikáni se přidávali ke zpěvu a já cosi pobrukovala do refrenu. Samozřejmě že jsme také zašli do ulǐcky také uzoučké, ke které se váže legenda, že prý jedna slečna a jeden hoch se navzájem libali, ale rodičům se to nelíbilo a tak tatínek tu slečnu z toho balkonu shodil. Tož it is kiss street.

V pondělí byla všechna muzea zavřená, ale ani nám to moc nevadilo, protože jsme se vydaly na horu do kopce, kde byl zajímavý kostel. Prěkvapilo mě velké množství psů, kteří byli snad před každým domem. Také jsme se vyvezly jakousi kabinkou na kopec, na kterém je veliká socha Pipily - to je jen prezdivka, ten na sobě nesl velký kámen a podařilo se mu zapálit dveře, kde se ukrývali španělé. Na jinem kopci, kde byl kostel jěstě větší a monumentálnejší se k nám jeden pejsek připojil. Tak jsme mu daly něco k jídlu a napít a vydaly se na cestu dolů. Už se pomale smrákalo a i kdyz jsme byly unavené ještě jsme si udělaly zacházku k domu, kde dřív Paula bydlela.

V úterý byl čas navštívit místní trh. Kromě velké spousty suvenýru zde bylo možné objevit i ovoce, maso a různé druhy občerstvení. Zašly jsme také do muzea mumii, celkem hrál už a potom z kopce pěkně dolů. Pak následovala prohlídka divadla - úchvatné, plus se nám podařilo shlédnout skoro celé představeni, které zrovna herci nacvičovali. A protože byl pomale čas k obědu, tak jsme zašly do jedne restaurace, která byla částečně i na mostě. Paráda vy si jíte a pod vámi se odehrává normální život. Jedna skupina lidí prodí jedním směrem a druha zase na opačnou stranu. Vyzvednout kufr a protože už nestǐháme bus, tak jedeme taxíkem a ten je opravdu rychlý takže dálkový bus do Guadalajary stíháme přesně na čas.

Středu jsem si nechala jako odpočinkový den a hlavně jsme také potřebovala splnit nějaké úkoly do ˇškoly ;) přesto jsme odpoledne společně s Gemou a Isou šly objednat kytky na svatbu a potom zašly na večeři.

Ve čtvrtek ráno v šest hodin už na mě čekal taxík a jelo se na letiště, sice mě měla odvést Isa, ale ta nečekaně musela dřív do práce. Sice taxikář neuměl ani slovo anglicky, ale holky mu všechno řekly i cena byla domluvené dopředu, protože to byl speciální taxík, který na první pohled ani jako taxi nevypadal. Na letišti zase problém, protože tu snad nikdo nemluvil anglicky, naštěstí si do řady za mnou stoupl jeden pan, který anglicky uměl, takže když jsem potřebovala pomoci, tak jsem se na něj mohla obrátit. Jen Škoda že letěl jinam než já. Let byl rychlý. Pod nami sopky, pustiny i města. A co nevidět jsme přistáli na letišti v Mexico city. Pak výlet do hostelu, kde jsem měla být ubytovaná zrušit rezervaci, domluvit si výlet na pyramidy. Byli strašně vstřícní, takže nejen, že jsem si tam mohla nechat batoh, skočit si na net, abych napsala domů, že jsem v pořádku, ale ještě jsem dostala mapu a potřebné informace. Potom, co jsem se dostala na obrovské náměstí Zocalo, prohlídla si Muzeum a zamířila do katedrály, v jedné kapli tu měli obraz Jana Pavla II a sochu Faustiny Kovalske a obraz Boziho milosrdenství, chtěla jsem pokračovat v prohlídce, ale jeden mexik mi španělsky začal vysvětlovat, že pravě restauruji varhany. Později jsme už mluvili anglicky a prošli, tak zbytek katedrály a vydali se i ven k soše JP II, která je celá udělaná z klíčů. A pak pokračovali jednou ulici k historickému domu, kde se spojila španělská architektura s čínskou. Pak jsme se rozloučili a každý si šel svou cestou.

Já zamířila na hostel pro batoh a zbytek příště :) 

Ale ted víte, že jsem naživu ;)