9 měsíců poté : )

Nečekejte žádnou senzaci. Pravděpodobně se jedná o pouhou náhodu (které vlastně neexistuji ;)). To je tak 14.1.2012 se uskutečnil můj první let a dnes 14.10. 2012 se koná můj první zaoceánský let. Ale něco mají oba tyto lety podobné a to directions: Vídeň-Londýn Heathrow, kde se nacházím právě teď a mám nějaký čas než bude navazovat můj další let a to do Chicaga. Dneska jsme před Londýnem museli udělat čtyři otočky, protože jsme doletěli moc brzy a kvůli ranním mlhám bylo vše opožděné, ale když jsme přilétali my, tak byl Londýn, krásně osvícen vycházející sluncem. Poznávala jsem všechna trošku významnější místa – Greenwich, olympijskou vesnici, Tower Bridge, Lodnon Eye, London bridge ad. – nádhera,  a jak to bude dál uvidíme, protože se pomalu musím přesunout ke Gate, která se za chvíli otevře..

No přesun byl trošku delší, ale šlo to. Pak zvídavé otázky proč letím d USA pak ještě kontrola palubního lístku… byla jsem tam mezi prvními, takže jsem měla spoutu času pozorovat příchozí lidi. Celkem zajímavá směska a nejlepší byli tři černoši – oblečeni dost zvláště – maskáče, barevná trika a boty – ty stály za to. Co bylo ještě překvapivější bylo, že se hnuli, když hlásili, že se má nalodit business class a priority boarding.

Pěkně jsme se všichni nalodili, letadlo hrčelo, už byla doba odletu a my pořád na místě…asi 45 minut po té, co už jsme měli být ve vzduchu jsme se hnuli…přišlo první občerstveníčko – nějaký mexický chipsy a drink. Hlášení kapitána… prozkoumání videotéky, audia, her a vůbec všeho, co bylo možné vyzkoušet na obrazovce. Podobně jako ve Fun&Relax, pokud jedete cestu z Brna do Prahy – taky kvalita vozovky – tak ve vzduchu zase turbulence.

Po nějaké době přišel oběd – kuře s rýží a zeleninou, cheese and biscuit, sladký oplateček,  atd. Pak skoro všeci spali… tož jsem se o to též pokoušela, když už jsme dostali polštářek a deku. Sice se mi to moc nedařilo, ale co už. Když už jsme se blížili k Chicagu – musím podotknout, že celou cestu svítilo sluníčko, tak jsme dostávali večeři. Pizzu a nějaké ovoce k tomu. A zase kapitán hlásí, že prý je škaredé počasí, tak jsme zase zakroužili nad nějakou rezervací, abychom nepřiletěli moc brzy.

Pak už hlásil, že budeme přistávat, začali jsme klesat, což se nelíbilo ani mé hlavě ani mému žaludku – navíc se k tomu přidaly turbulence, hlavně díky bouřce, která tu v Chicagu byla.

Pak přišla custom declaration a zase všetečné otázky, nalezení kufru, a zase nějaká kontrola, jestli náhodou něco nepřevážím, naštěstí, jak se zpozdilo více letadel, tak na nás neměli moc čas a moc to nehrotili. Pak už jsem spatřila otce Dušana, došli jsme k autu ještě společně s panem Klímou a jeli jsme do České misie. Ubytování, večeře a spánek. Na to že jsem šla spát v 8 hodin večer, tak už jsem se v 23.45 probudila s tím, že jsme vyspaná a je ráno—no v ČR ráno opravdu bylo :-).

Naštěstí pondělek nebyl moc náročný – jen seznámení s nejdůležitějšími postavami a oslava Terezčiných narozenin (65 let) myslím, je tu asi druhá nejmladší… Oslava probíhala tak, že se 15 lidí za pomocí aut přesunula do BC Osaka – něco jako Japonsko-čínská restaurace, kde si naberete, co sníte. Takže po 2 hodinách už jsme se skoro nemohli ani hnout a v tom obsluha přinesla dort – prvně vzplál malý ohňostroj a pak se rozevřela kytka i se svíčkama a hrálo to song: Happy Birthday ;).

Pak jsme ještě doma vytáhli víno a nějakou brandy a klábosili. Pak jsme se přesunuli na mši svatou, kde jsem ještě poznala i mladší členy farnosti. A šlo se spát, bo jsem byla děsně unavená.

Úterý tedy dnešek byl taky velice zajímavý. Už jsem spala lépe, takže jsem si ráno zašla na snídani, pak nějaké malé zařizovaní a mše svatá. Po ní jsem si s dvěma malýma cácorkami hrála na honěnou a pak pomáhala vybírat písničky na mikulášskou besídku. Abych poznala místní prostředí, tak jsme ještě jeli nakupovat – dva dorty, abychom to mohli ještě oslavit v užším kruhu a druhý dort je na středu jednomu pánovi. Po slavnostním obědě, před kterým mi ještě Ali vnutil trubičku (což já milovník sladkého jsem nemohla odmítnout ;)), jsme jeli na výlet k jezeru. Otec se chtěl koupat – ale vzhledem k tomu, že byl šílený vítr, tak jsme se jen prošli – paráda!! Racci, vlny, písečná pláž a moře (jezero vetší než celá ČR). A k tomu okolní stromy díky podzimu, krásně zbarvené – prostě pohádka. Vzhledem k tomu, že tam jsme jeli hodiny a pul po dálnici, tak zpět, když jsme to brali přes kotěhulky – asi tak dvou až tří proudová silnice, tak nám to trvalo mnohem déle. Navíc jsme se ještě stavili do Party shopu – teď před halloweenem, vyzdobeným kostlivci, čarodějnicemi, kostýmy, parukami a vymoženostmi všeho druhu. A už se mi chce zase spát.. ach ta spavá nemoc :-D.

Dobrou